Pojmy a definice
Abstinenční syndrom (abstinenční příznaky, odvykací stav)
Tímto termínem se rozumí soubor odvykacích příznaků, které se typicky vyskytují pohromadě. Odvykací příznaky se vyskytují u všech návykových látek a mohou se od drogy k droze značně různit. Proto je užitečné znát jak co největší repertoár abstinenčních příznaků, tak typické abstinenční syndromy jednotlivých drog. Některé odvykací příznaky jsou tak málo patrné, že je možné je přehlédnout a zanedbat, i když jsou třeba subjektivně pociťovány nepříjemně (např. u kofeinu a tabáku). Naopak některé odvykací příznaky jsou velmi intenzívní a mohou být případně i životu nebezpečné (např. u morfinu a drog s příbuzným účinkem).
Abúzus látek (drug abuse) označuje zneužívání návykových látek
Droga (drug) tento pojem původně označoval „surovinu rostlinného nebo živočišného původu používaná k přípravě léků“, dnes je již tento pojem takto chápán jen v určitých odborných kruzích (např. ve farmacii). Podle definice Světové zdravotnické organizace z roku 1969 je drogou „jakákoliv substance, která když je vpravena do živého organismu, může změnit jednu nebo více jeho funkcí“. V odborné terminologii jsou od roku 1971 drogy označovány jako „omamné a psychotropní látky (OPL)“. Dnes v sobě pojem „droga“ zahrnuje více významů. V některých zemích je za drogu pokládáno každé léčivo. V přeneseném smyslu se pojmem droga označuje jakákoliv omamná látka, ať již přírodní nebo syntetická, která se používá k jiným účelům než k léčení (např. v magii, v náboženství, při zneužívání toxikomany ), splňující dva následující předpoklady: 1.) Musí mít psychotropní efekt ( tj. musí mít schopnost ovlivňovat prožívání reality, měnit naše vnitřní naladění, atd. … ) 2.) Měla by vyvolávat závislost.
Narkomanie
Chorobná touha po omamujících prostředcích (narkotikách) a jejich užívání, při němž vzniká na nich chorobná závislost s následnými tělesnými a duševními poruchami. Není proto vhodné říkat o látkách, které dráždí nervovou soustavu (a nikoliv „omamují“), že je u nich „nebezpečí navození narkomanie“. Správné je užívat slova narkomanie jen v souvislostech s látkami vyvolávajícími stavy typicky narkotické (např. morfinem).
Návyk
Stav při němž jedinec drogu nutně potřebuje, tíhne k ní, a nemá-li ji, citelně ji postrádá a chybí mu. Nemůže se zcela svobodně rozhodnout, zda si drogu dopřeje či nikoliv, většinou si jí nedokáže odepřít.
Psychóza
Duševní choroba charakterizovaná poruchou myšlení a jednání s následnými poruchami struktur a celistvosti osobnost.
Tolerance (snášenlivost)
Schopnost organismu snášet určité látky. Farmakologové charakterizují toleranci jako jev, který se projevuje snižujícím se účinkem stejného množství látky. Jinými slovy, má-li být vyvolán účinek stejné intenzity jako v minulosti, je třeba při vzrůstající toleranci organismu dávky látky zvyšovat. Příčinou může být zvýšená aktivita mikrozomálních enzymů v důsledku chronického podávání látky, snížení vstřebávání látky a nebo snížení reaktivity receptorů. Existuje i zkřížená tolerance – organismus si vytváří toleranci na celou skupinu látek (s podobnou chemickou strukturou, mechanismem účinku, atd.).
Toxikoman
Ttímto pojmem označujeme osobu, která neoprávněně užívá návykové látky a není schopna se jejich užívání natrvalo zbavit (medicína toleruje řízené užívání drog jen z léčebných důvodů a pod dohledem lékařů). Jinými slovy, osoba se změnou hodnotového systému, která je celým životem závislá na přijímání drogy. Droga je nedílnou a neoddělitelnou součástí jeho života. Kriminální toxikoman je jedinec trestaný převážně za tzv. drogové delikty, tj. podle §187, §187a, §188, §188a trestního zákona.
Toxikomanie (drug addiction)
Drogová a léková závislost. Vzniká při ní psychická a fyziologická závislost na droze, která je často spojená s nutností zvyšovat její dávku, aby se dosáhlo stejného účinku. Bez drogy v těle vzniká abstinenční syndrom s řadou velice nepříjemných projevů, které člověka závislého na droze nutí drogu včas a za jakoukoliv cenu získat. Toxikomanie je charakterizována: 1.) Přemáhajícím přáním či potřebou pokračovat v užívání drogy a získávat ji jakýmikoliv prostředky. 2.) Tendencí zvyšovat dávky. 3.) Psychickou a někdy i fyziologickou závislostí na účincích drogy.
Závislost látková (drug dependence, drug additacion)
Chorobný psychický nebo fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou. Je charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují touhou po opakovaném podání drogy pro její psychické účinky, nebo také proto, aby se zabránilo nepříjemným fyzickým a psychickým obtížím, plynoucím z její nepřítomnosti. Často bývá spojena s tendencí zvyšovat dávky. U člověka (ale i u jiných živých organismů) není snadné a mnohdy ani vhodné oddělit od sebe zřetelně tělesné a duševní. Nicméně se vžilo rozlišování fyzické (tělesné) závislosti a závislostí psychické (duševní). Více o závislosti najdete v části „Látková závislost“.